Karel Poláček (1892–1945) byl československý spisovatel, jeden z nejvýznamnějších představitelů humoristické prózy, a novinář.

Pocházel z českožidovské rodiny, jeho otec byl obchodník. Studoval gymnázium v Rychnově nad Kněžnou, odkud však byl vyloučen, maturitní zkoušku nakonec složil v Praze. Poté se přihlásil na právnickou fakultu, ale studium ukončila 1. světová válka. Po nástupu do armády prošel ruskou a italskou frontou a na jejím konci se ocitl v srbském zajetí.

Po skončení 1. světové války začal psát do satirických časopisů a od roku 1922 se zařadil k okruhu autorů sdružených kolem Lidových novin. Německá okupace v roce 1939 znemožnila Poláčkovi pracovat v novinách. Ve stále tíživější situaci ještě stačil odeslat dceru do bezpečí do Anglie, sám však byl se svou družkou v roce 1943 deportován do terezínského ghetta a o rok později byli zařazeni do transportu do koncentračního tábora Osvětim. Oproti původním předpokladům Karel Poláček nezahynul v Osvětimi, ale 21. ledna 1945 v táboře Gleiwitz.